Kdy se píše ú a ů? Jednoduchá pravidla, jasné příklady a tahák

Kolikrát jsi naťukala slovo a zasekla se: ú, nebo ů? Když to popletu, vypadá to hned nehezky. Tady máš krátké shrnutí a pak praktický návod, jak si vždycky vybrat správně - i u slov, která matou.

• kdy se píše ú a ů: ú píšeme na začátku slov a na styku předpony a základu; ů uvnitř a na konci slov.
• u je krátké; ú a ů značí dlouhé „ú“.
• Ú nikdy nepíšeme na konci běžných slov (výjimky jsou citoslovce: „bú“). ů nikdy nepíšeme na začátku slov.
• V cizích slovech se často drží ú: túra, skútr, múza. Ale spousta cizích slov má krátké u: muzeum, publikovat.
• Když přidám předponu k slovu na ú-, ú zůstává: neúspěch, bezúdržbový, spoluúčast, trojúhelník.

Jak to rozlišit krok za krokem (a nezakopnout)

Jasný postup, který používám i já, když mi v hlavě bliká kontrolka „ú/ů“:

1. Urči délku: Je samohláska dlouhá, nebo krátká? Když slovo vyslovíš a „u“ se natahuje (důl, dům, kůň), potřebuješ dlouhé ú/ů. Když je krátké (ulice, kus), dej prosté u.
2. Podívej se, kde ve slově stojí: Na začátku slova piš ú (úhel, únor, úsměv, účtenka). Uvnitř nebo na konci slova piš ů (dům, kůň, stůl, domů, ze stůl… pardon, ke stolu - a je po starosti).
3. Zvaž předpony a skládání slov: Pokud se dlouhé „ú“ ocitne hned po předponě nebo mezi částmi složeniny, piš ú: neúcta, bezúdržbový, spoluúčast, trojúhelník, víceúrovňový. Tady nejde o začátek celého slova, ale o začátek kořene po předponě - pravidlo drží.
4. Nech projít cizí slova: Část přejatých slov si nese ú: túra, skútr, múza, glúten (méně časté), dúo/duo - u dua jsou běžné obě výslovnosti, ale píšeme „duo“. Často však mají krátké u: publikum, muzeum, kult, kultura. Když váháš, mrkni do Internetové jazykové příručky ÚJČ.
5. Mrkni na tvary příbuzných slov: Řada slov s ů střídá v jiných tvarech o: dům → domy, kůň → koně, prstů → prsty, kůra → kora? Pozor, „kůra“ má jiný základ než „kora“; ale „důr-" neexistuje. Tahle alternace ů/o je dobrý vodítko, ne dogma.

Co z toho plyne? Potřebuješ dvě jistoty: délku samohlásky a pozici ve slově. Když to spojíš, pravidlo tě spolehlivě dovede k ú nebo ů.

Příklady, tabulky, tahák a nejčastější chyby

Bez příkladů to nejde. Tady máš rozstřel tak, aby sis to hned osahala v praxi.

1) Ú na začátku slova

• úterý, únor, úhel, úzký, ústřice, útěk, účtenka, účast, úspěch, úvaha, úžas
• v úterý, na Ústí, od února - předložky nic nemění, „ú“ zůstává

2) Ú po předponě nebo mezi částmi složenin

• neúcta, neúnavný, bezúdržbový, spoluúčast, spoluútok
• trojúhelník (troj + úhel), víceúrovňový, mikroúroveň, poloúvazek
• protiústavní, mimoúrovňová křižovatka, nadúroda

3) Ů uvnitř a na konci slov

• dům, důmku/domku? Správně „domek“ (tady se právě ů střídá s o). Ale: dům → domů (na konci slova ů být může).
• kůň, kůl, kůže, kůra (stromu), průměr, průjem, průkaz, růže, trůn, stůl
• domů, shora dolů, nahoru dolů - příslovce klidně končí na ů

4) Cizí slova s „ú“ a s „u“

• ú: túra, skútr, múza, múzický, Júlie (vlastní jméno), túje
• u: muzeum, kurýr, kultura, publikum, truc, turbo, tunel, super, duo

5) Citoslovce a speciální případy

• „Bú!“ - na konci slova může být ú, protože jde o citoslovce
• „Fúj!“ - taky citoslovce; u citoslovcí jde hlavně o zachycení zvuku

6) Časté chyby a jak se jim vyhnout

• „v ůterý“ × „v úterý“ - po předložce se nic nemění: vždy „v úterý“
• „bezůdržbový“ × „bezúdržbový“ - po předponě napiš ú
• „stúl“ × „stůl“ - uvnitř slova patří ů
• „skůtr“ × „skútr“ - cizí slovo, správně s ú
• „můza“ × „múza“ - správně „múza“ (přejaté slovo)

Pro rychlé porovnání přidávám přehledovou tabulku:

Tahák do kapsy

• Dlouhé „ú“ na začátku a po předponě = ú.
• Dlouhé „ú“ uvnitř a na konci = ů.
• Krátké „u“ = u.
• U cizích slov zkontroluj slovník (ÚJČ IJP).

Osobní tip: mám doma na lednici mini papírek „Ú na začátku, ů uvnitř“. Funguje, i když mi kolem klávesnice přede kočka Mína.

Proč existuje ů, jaké jsou výjimky a co říká ÚJČ

Možná tě napadá: proč tu vlastně máme dvě písmena pro jedno dlouhé „ú“? Stará čeština měla dvojhlásku „uo“ (duom → dům). Z „uo“ se vyvinulo „ů“. Proto ho máme uprostřed a na konci slov - tam historicky stálo to „uo“. Na začátku se „uo“ nikdy nepoužívalo, a tak tam píšeme „ú“ s čárkou. Tuhle logiku potvrzují Pravidla českého pravopisu i Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Předpony a složeniny

Předpony (ne-, bez-, spolu-, proti-, mimo-, nad- atd.) oddělují kořeny. Když druhý kořen začíná dlouhým „ú“, chová se to jako začátek slova - proto ú. Příklady: neúnavný, bezúhonný, nadúroda, protiústavní, mimoúrovňový, spoluúčast. U složenin bez spojovníku to funguje stejně: trojúhelník (troj + úhel), víceúrovňový (více + úroveň). Se spojovníkem (micro-úroveň) je to ještě jasnější.

Cizí slova: kdy ú, kdy u

U přejatých slov se neuplatňuje historická dvojhláska „uo“. Proto se řídíme výslovností a kodifikací. V praxi:

• Píšeme ú: túra, túje, skútr, múza, múzický, Júlie.
• Píšeme u: kultura, muzeum, kurýr, publikovat, turbo, tunel, super.

Některá slova kolísala (např. skút(e)r - dnes „skútr“). Když si nejsi jistá, ověř to v Internetové jazykové příručce ÚJČ nebo v Akademickém slovníku současné češtiny.

Koncovky a vnitřní střídání

U ů se v odvozených tvarech často objeví „o“: dům → domy, důmku? Ne, „domek“, kůň → koně, kůl → kolík, prstů → prsty. Tohle je běžné střídání a vysvětluje, proč někde „ů“ zmizí. Když při odvozování vyjde „o“, v základním tvaru bývá „ů“. Není to stoprocentní pravidlo pro tvoření, ale jako kontrolní otázka pomáhá.

Co se naopak neřídí ú/ů

• Předložky a spojky: „v úterý“, „k údivu“ - předložky na psaní ú/ů nemají vliv.
• Zdvojení písmen: „neúčast“ má dvě samohlásky vedle sebe, ale to je v pořádku.
• Přízvuk: V češtině je přízvuk na první slabice, ale nemá nic společného s délkou.

Nepleť si: ú/ů vs. ů/o

Některá slova tvoří dvojice, kde tě mate i samohláska „o“: kůň → koně, dům → domy, stůl → stoly. To je morfologické střídání, ne změna pravidla. Základní tvar má ů uvnitř slova, odvozené tvary mohou mít „o“.

Slova, která žáky nejčastěji matou

• průvan, průjem, průkaz, průchod, průmysl - všechno s ů (uvnitř slova)
• úroveň, úrok, úsměv, úředník - na začátku „ú“
• skútr, túra, múza - přejatá slova s „ú“
• muzeum, tunel, kultura - přejatá slova s krátkým „u“

Mini test (správné tvary v závorce): V(ú/ů)terý (úterý), bez(ú/ů)držbový (bezúdržbový), d(ú/ů)m (dům), jedu dom(ú/ů) (domů), (ú/ů)hel (úhel), sk(ú/ů)tr (skútr), pr(ú/ů)kaz (průkaz), troj(ú/ů)helník (trojúhelník).

Jak si to zapamatovat obrazem

• Ú s čárkou = „startér“: pouští se na začátku (slova nebo kořene po předponě).
• Ů s kroužkem = „vnitroblok“: stojí uvnitř nebo hlídá konec.

Co říká autorita

Pravidla vycházejí z Pravidel českého pravopisu (Academia) a z Internetové jazykové příručky ÚJČ AV ČR. V učebnicích i v redakcích se držíme téhož: ú na začátku a po předponě, ů uvnitř a na konci, u krátké „u“.

Spojení s předponami - praktický seznam

• neú-: neúcta, neúspěch, neúnavný, neúčast
• bezú-: bezúdržbový, bezúhonný
• protiú-: protiústavní, protiúder
• mimoú-: mimoúrovňový
• spoluú-: spoluúčast, spoluúčinkovat

Pozor na falešné jistoty

• „Zůstat“ má ů, i když stojí na začátku věty - protože „zůstat“ nezačíná na „ú“, ale „zů-“ je kořen uvnitř slova. Pravidlo mluví o začátku slova, ne o začátku věty.
• „Ústí“ × „ústí“: malé/velké písmeno nehraje roli, ale rozdíl v významu ano (Ústí nad Labem × ústí řeky). V obou případech „ú“ na začátku slova.

Když text přetéká složeninami

V odborných textech (technika, urbanismus) bývá spousta „víceúrovňových“, „mimoúrovňových“ a „protiústavních“. Drž se jedné zásady: kde začíná nová část se základním „ú“, dej ú, i když to není na úplném začátku slova. Pokud vkládáš spojovník (více-úrovňový), ú to nijak neovlivní.

Shrnutí pro děti a cizince

• Ú - začátek (slova/kořene).
• Ů - uvnitř/konec.
• U - krátké.
• Nejistota? Slovník ÚJČ.

Teď máš v hlavě přehled. Zbývá poslední blok - odpovědi na otázky, které padají pořád dokola.

Mini‑FAQ

• Proč je „průjem“ s ů, ale „skútr“ s ú? - „Průjem“ je domácí slovo s dlouhým „ú“ uvnitř, proto ů. „Skútr“ je přejaté slovo, u kterého se ustálilo „ú“.
• Může stát ů na začátku věty? - Ano, ale jen když tam stojí slovo, které samo o sobě má ů uvnitř: „Zůstaň!“ Věta může začínat, ale slovo ne.
• Může být ú na konci slova? - V běžných slovech ne. U citoslovcí klidně: „Bú!“, „Fúj!“
• Proč je „trojúhelník“ s ú, když to není na začátku? - Protože „úhel“ je druhá část složeniny. Stylově jde o začátek kořene, tam patří ú.
• „Múza“ vs. „muza“? - Správně „múza“. U přejatých slov sleduj kodifikaci, ne odhad.
• „Túra“ nebo „tůra“? - „Túra“ s ú.
• „Duo“ má dlouhé „ú“ ve výslovnosti? - Čte se [duo], píše se „duo“ s u, jde o přejaté slovo a ustálený zápis.

Checklist před odesláním textu

• Je „u“ krátké? - Píšu u.
• Je „ú“ dlouhé a jsem na začátku slova/kořene? - Píšu ú.
• Je „ú“ dlouhé a stojí uvnitř/k na konci? - Píšu ů.
• Je to cizí slovo? - Ověřím v IJP ÚJČ.
• Je to citoslovce? - Klidně ú na konci (bú, fúj).

Rychlá samokontrola

• Vyměň ů za o a podívej, jestli sedí příbuzný tvar: dům → domy; kůň → koně.
• Rozděl slovo na předponu a kořen: ne|úcta → ú; bez|údržbový → ú.
• Zeptej se „Začíná ta část slova na ú?“ - Pokud ano, napiš ú.

Pár okrajových poznámek pro fajnšmekry

• Některé výrazy kolísaly (např. skútr). Dnes už má kodifikace jasno. Pokud se objeví varianta, drž se aktuálních slovníků.
• Vlastní jména ctí stejná pravidla jako obecná slova: Úvaly (ú- na začátku), Průhonice (ů uvnitř).
• Zkratky a značky se řídí svými normami (SI jednotky, značky), nikoli pravidlem ú/ů.

Když to shrnu do jedné věty, která mi vždy pomůže: dlouhé „u“ na začátku (slova nebo kořene) je ú, dlouhé „u“ uvnitř a na konci je ů; krátké je u. A když je to přejaté slovo, otevři na chvilku slovník.

Next steps / Troubleshooting podle situace

• Studentka před diktátem: Napiš si na okraj tři řádky - Ú na začátku; ů uvnitř/konec; u krátké. Před odevzdáním projdi rychle slova, kde „u“ zní dlouze.
• Copywriterka v časopise: Nastav si v editoru vyhledávání „u“ po předponách (neu, spoluu…), rychle odlovíš „neuc…“ a opravíš na „neúč…“.
• Cizinka učící se česky: Trénuj dvojice dům-domy, kůň-koně. Tenhle vzor ti naučí „ů → o“ střídání a líp ucítíš, kam patří ů.
• Učitelka na prvním stupni: Nech děti barvitě rozdělit slova na předpony a kořeny. Barevné „ú“ po předponě se pamatuje líp.
• Rychlá kontrola textu: Projeď očima začátky slov - tam nesmí být ů. Pak projdi vnitřky - tam naopak často patří ů.

A jestli chceš jeden poslední mentální obrázek: ú je „startovní čára“, ů je „cílová páska“. To se fakt dobře pamatuje.