Český pravopis – jak správně psát ú, ů a krátké u

Základní pravidla ú a ů

První věc, kterou si zapamatujte, je, že ú se vyskytuje ve slovních kořenech a ů jen v koncovkách – konkrétně v genitivu, dativu a lokálu plurálu u podstatných jmen rodu mužského (např. hous → housu, hous → housů).

Jednoduché pravidlo: pokud je slovo jednoslovné a končíte ho -ů, ještě před tím jde pravděpodobně -k nebo -h (např. ruka → rukou, zámek → zámků). Všechny ostatní případy, kdy se ú nachází uprostřed kořene, zůstává ú (např. koupit, čtvrtek).

Často se vyskytující výjimky a tipy

Výjimky existují, ale jsou dobře známé. Růst a vítr mají krátké u i přesto, že se to může zdát jako ú. Připomeňte si, že krátké u se objeví v členských příčestích a slovech s předponou pře- (např. přeúrobený).

Další tip: když si nejste jisti, podívejte se na slovo v infinitivu. Pokud infinitiv končí na -ovat, často se v odvozeném tvaru objeví ú (např. pracovat → práce → pracující).

Nejrychlejší kontrola, kterou můžete udělat, je nahlas přečíst slovo. Ú a ů jsou dlouhé a mají těžší výslovnost – pokud vám slovo zní nepřirozeně, pravděpodobně je chyba.

Pro rychlý test si připravte pět slov: hloubka, hnojů, auto, úsměv, stůl. Zkuste je napsat samostatně, pak zkontrolujte, jestli používáte ú, ů nebo u podle výše uvedených pravidel. Pokud máte tři nebo více chyb, vraťte se k pravidlům a zopakujte.

Zapamatujte si také, že v českých cizích slovech (např. bounty) se pravopis řídí originálem, takže ú a ů se tam nepoužívají. To vám pomůže vyhnout se zbytečným chybám v technických textech nebo názvech značek.

Pravidelný trénink a používání jednoduchých kontrol, jako jsou výše zmíněné tipy, vás rychle dostane na správnou úroveň. A pokud se přece jen ztratíte, stačí si otevřít náš podrobný průvodce "Kdy se píše ú a ů?" – najdete ho mezi našimi články o českém pravopisu.

Takže příště, když budete psát, vzpomeňte si na toto: ú v kořeni, ů v koncovce, a krátké u tam, kde slovo zní těžce. Hodně štěstí a ať vám pravopis už nikdy nedělá problémy!