Kdy se píše ú a ů – praktický průvodce pravidly české ortografie

Ú v kořenech a příponách

Pravidlo č. 1: ú se píše ve slovních kořenech i v příponách, pokud nejde o dlouhý ů po předchozím o, e, i nebo y. To znamená, že v příkladech jako koupit, houpka, ráno najdete ú, protože kořen slova ho obsahuje.

Další typické přípony s ú jsou -tura, -úra a -úv. Například figuráda, kreatúra nebo mátoú. Pokud narazíte na slovo s příponou -kapitál, máte jistotu, že jde o ú.

Ů ve slabikách končících na o, e, i, y

Pravidlo č. 2: ů se používá hlavně v koncových slabikách po samohláskách o, e, i, y. To je nejčastější výskyt, který najdete v podstatných jménech jako kůň, mostů, příběhů nebo ve slovech stůl, hůl.

Také v jiných tvarech, kde se mění koncové slabiky, jako houska → houskům, kroužek → kroužků, se používá ů. Pamatujte si, že ů se nikdy neobjevuje na začátku slova – vždy je vnitřní částí nebo na konci.

Jednoduchý trik: pokud se po samohlásce o, e, i, y vyskytuje u, pravděpodobně se jedná o ů. Například kolej → kolejí, kolejí → kolejí.

Naopak, když máte slabiku bez výše zmíněných samohlásek, pravděpodobně použijete ú – např. mluví, koupí.

Nejčastější chyby jsou zaměňování ú a ů v příčestích minulých a tvarech přídavných jmen, např. rozpuštěný (správně ú) vs. rozpuštěných (správně ú, protože kořen neobsahuje o/e/i/y). Pokud si nejste jisti, podívejte se na původ slova – zda pochází z kořene s ú nebo z koncovky s ů.

Tip na paměť: Ú je „úzký“ a drží se pevně u kořene, zatímco Ů je „široký“ a roztahuje se přes samohlásky na konci slova.

Takže příště, až budete psát „koupit“, „mostů“ nebo „dlouhý“, už víte, kde má být ú a kde ů. Praktikujte s těmito příklady a brzy si to budete přirozeně pamatovat.